Metody použití molekulárního vodíku

Jak všichni víte, již několik let se aktivně zabývám Evropskou tradiční medicínou, její snoubeni s moderními technologiemi. Mojí klienti odcházejí s doporučením jak své zdraví udržet za pomoci metod naších babiček, moudrosti, která přetrvává po staletí, ale i jak využit vymoženosti dnešního světa ve svůj prospěch.

Jedno z témat, které řeším už opakovaně, jsou možnosti terapii molekulárním vodíkem. Užívám ho často jako základ spolu s dalšími postupy. Po čtyřech letech již zhruba vím, co umí, a co mužů očekávat. V rámci Evropského Institutu pro Terapii Molekulárním Vodíkem pak se snažím zvyšovat povědomí své i kolegů i za přispění výzkumných pracovišť.

Jednu z otázek, které všechny řešíme je, jakou formu podání využit, aby byla nejjednodušší, a zároveň nejefektivnější. Dochází i na otázky ohledně elektrolyzérů, které jsem se rozhodla nyní probrat podrobněji.

Vodík z elektrolýzy se používá v techniky a průmyslu už více než deset let. Vodíkové palivové články jsou považovány za velmi perspektivní zdroj energii. Nicméně, odhaduje se, že v této chvíli celkový podíl vodíku z elektrolýzy nepřesahuje 4% celkové produkce vodíku pro technické účely, mnohem více se jako zdroj využívá, např. ropa. Výsledek těchto technologii je tzv. čistý vodík, vodík v plynné fázi, který se pak buď okamžitě spotřebuje (např. v autě), anebo se skladuje pro další použití.

Všichni výrobci a uživatelé se shodují na tom, že vodík vyrobit je lehké, skladovat pak ale velmi náročné.

Vodík pro použití v biologických systémech (lidské tělo, pokusné tkáně a zvířata) se dodává v různých formách, jako inhalace ve směsí plynu, jako sycená voda, nebo ze suché směsí, která generuje vodík ve vodě. V rámci své praxe jsem využívala vždy suchou směs, které je praktická, lisovaná do tablet a dá se snadno skladovat a užívat, dobře se dávkuje pro různé požadavky. Pro mně jako pro lékaře je to důležité; jinou dávku doporučím pro jinak zdravého člověka, který se chce postarat, aby ani neonemocněl. A jinou u již nemocného, také různé závislosti na typu onemocnění. Co se týče finanční náročnosti, je tato varianta také nejlevnější. Z čistě technických a technologických důvodech.

Při diskusích s mými kolegy, které používají sycenou vodu, jsem zjistila, že se při sycení používá přetlaku, který bývá různý, podle technologie kterou používají, a tímto dostávají různé koncentrace, které se hůř měří a hlavně jsou časově nároční. Ovšem pro laboratorní pokusy jsou nyní hlavní metodou. Jako největší problém kolegů ze všech laboratoři je nutnost vždy ihned připravit čerstvý roztok, jelikož vodík z vody uniká poměrně rychle. Nicméně, již i akademická pracoviště (Akademie věd, universitní pracoviště), přechází na vodík generovaný ze suché směsi kvůli jednodušší technologii, která dodává velké množství vodíku v prokazatelně vysoké koncentrací.

V posledních letech se také objevily komerčně dostupné elektolyzéry pro domácí použití. Dají se rozdělit do dvou skupin: Stolní, které se napojí na vodovodní přívod, a elektrolytické láhve. Obecně vzato, v obou případech nevýhody převažuji nad výhodami. Stolní elektrolyzéry jsou poměrně objemná stacionární zařízení, které produkují sycenou vodu k okamžité spotřebě do sklenice. Nelze proto sycenou vodu přenášet, ani si vodu de facto, načepovat. Cenově se pohybují od 7 000 Kč výše, teoreticky se u nich dá očekávat servisní záruka a jednoduchá obsluha. Můj dobrý známý se pokusil mi prodat svůj elektrolyzér tohoto typu asi po půl roku používání, kdy zjistil, že ho vlastně nevyužije tak jak si představoval. Odmítla jsem.

Elektrolytické láhve se prodávají mezi 500-1500 Kč, při čemž není vždy jasné, co konkrétně určuje cenu, nejspíše jde o marže prodejce. Jsou prakticky v 100% vyráběni v čínských provozech. Některé prodejci se ohánějí patenty na součástky, ovšem málokdo si uvědomuje, že patent je jen dočasný monopol na užívání dané technologie na určitém území, aniž by zaručoval kvalitu nebo cokoliv jiného.

Samozřejmě, garance a servis u takových výrobcích nepřipadá v úvahu. Při svých nedávných cestách po akademických pracovištích jsem se ptala kolegů, proč neužívají vodík z elektrolýzy. Odpověď byla, že je to zdlouhavý proces, s nejistou koncentrací, která je nutná, pokud chceme dosáhnout měřitelných výsledků, a existuje riziko zdravotních následků při dlouhodobém užívání. Jeden z profesorů určil jako pravděpodobně bezpečnou délku užívání, kvalitní látky, na dva měsíce.

Momentálně probíhají studie na určení životnosti a bezpečnosti polymerových elektrolytických membrán, kde se zkoumá:

  1. změna mechanických a elektrických vlastností se změnou teploty při dlouhodobém provozu,
  2. změnu molekulární struktury závislé na teplotě a na čase,
  3. stabilita měřených vlastností při změně prostředí (koncentrace vlhkosti, vodíku, kyslíku, vzduchu apod.) a termodynamickou analýzu zjištěných závislostí, především pak vlivu vlhkosti a teploty na elektrickou vodivost. Jde o poměrně široký zájem nejen lékařských ale i technických oborů.

Závěrem, z praxe mé a mých kolegů z různých klinických i akademických oborů, nejjednodušší a praktické zůstává užívání molekulárního vodíku generovaného minerální směsí. Na druhém místě za jistých podmínek by se dal použit vodík rozpuštěný pod tlakem ve vodě, podmínkou ale je, obstarat si plyn v tlakových lahví od průmyslového výrobce a mít na to příslušné vybavení. Nikdo kdo se seriózně zabývá použití molekulárního vodíku v biologických systémech, lidský organizmus, pokusná zvířata, tkáňové pokusy, nepoužívá elektrolytická zařízení, nejsou dobré ani pro laboratorní pokusy.

Ve své poradně a pro lidi ve svém okolí se z výše uvedených důvodech budu i nadále držet uvedených odzkoušených metod a technologií.

3 komentáře u „Metody použití molekulárního vodíku

  1. Vážená paní doktorko, přeji příjemný den.

    Zdvořile žádám o teorii molekulárního vodíku.

    Molekulární vodík přicházející do vnitřního prostředí je ve formě H+, tedy protonu a přechází do iontu hydroxoniového H30+, fyzikálněchemicky tedy snižuje pH, tedy okyseluje.

    Jistě existuje dokonalejší fyzikálně chemický popis účinku molekulárního vodíku.

    Zdvořile žádám o poskytnutí této informace.

    Zdvořile děkuje Jaroslav Jakubů

    • Automatická odpověď: „Dobrý den, momentálně jsem na dovolené. Váš e-mail bude zodpovězen po mém návratu“

    • Dobrý den, molekulární vodík je molekula vodíku, tedy, H2, nikoliv vodíkový iont, jak jste ho popsal. V tét chemické formě, pochopitelně, má také úplně jiné fyzikalně- chemické a biologické vlastnosty. jelikož se jedná o velmi dlouhý (a zatí neuzavřený)součet biochemiockých reakcí a efektů MOLEKULARNIHO vodíku v biologických systémech (živých organizmů), v tomto komentáří není prostor pro podrobné vyjadření. Pokud chcete konkrétnejší informace, pak pro odbornou veřejnost doporučují stranky http://www.eimht.eu, kde jsou krátké rešerže některých studiich, přip veřené knihovny kde jsou vystavené publikace (typu pubmed a pod). Pro laickou veřejnost pak doporučují webinař, který pořádám každé útery v 19.30 hod na platformě http://www.h2world.world.

      S pozdravem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *