Ve starověkém Římě existovala velmi početná kasta otroků, kteří sloužili tomu, aby zajišťovali pohodlný život svobodných občanů. Být římským občanem byla výsada, do které se člověk rodil. Pokud se někdo stal občanem Římě během svého života, tak mul být opravdu výjimečná v nějaké důležité oblasti života Římanů.

Jak samotní antičtí autoři poznamenávali, tak funkce otroků byla jediná: Dávali možnost Římanům věnovat se vznešeným aktivitám vědy a umění. Naopak otrok měl na starost úklid, vaření a dělničení. Jen výjimeční otroci. Výjimeční otroci, kteří vykazovali nezvyklý talent v ušlechtilých činnostech dostávali svobodu, aby se svému výjimečnému talentu mohli věnovat i nadále.

To samé se děje i dnes. Pokud je jedinec zavalen jen hromadou starostí o vlastní přežití, tak se pak nebude věnovat ničemu ušlechtilému. Pokud je ovšem jedinec zajištěný na svých základních potřebách, pak může dělat vědecké objevy, malovat nádherné obrazy anebo projektovat krásné domy.

Tvořivá duše potřebuje kolem sebe prostor, který může použit k vytváření krásy a pokroku. Proto naše civilizace je technicky mnohem vyspělejší než ty, kde základní náplň dne je lov a sběr – tedy obstarání samotného živobytí.