Dnes existují vlastně dva typy medicíny. V nemocnici, anebo v tradiční ordinaci se setkáte s konvenční medicínou, ale pak ještě existuje zcela normální medicína. Někdo jí říká tradiční, jiný zase celostní a další název si vymyslete nebo najděte sami. Je to jedno, protože stále je to jedno a to samé.

Tato tradiční medicína pracuje s nemocí a se zdravím přirozeným způsobem, který odpovídá biologickým rytmům v těle. Že to konvenční medicína dělá také? Ano, ale jen do jisté míry. V dnešní době je velký tlak na to, aby se pacientovi rychle ulevilo, aby rychle dostal řešení, rychlé vyšetření, kdy je zcela jedno, zda mluvíme o rozsahu v minutách, hodinách, dnech nebo v měsících; to záleží, o jaký typ problému se zdravím se jedná.

Je velmi zajímavým fenoménem, že tzv. terapeutické vyšetření, kdy se neprovede žádný konkrétní terapeutický výkon, ale v důsledku pozornosti, které se mu dostává, je pacient zbaven svých obtíží. Takové vyšetření může byt jak odběr krve, tak fibroskopické vyšetření, anebo počítačová tomografie. Je to úplně jedno.

Tento fakt ovšem zpětně odhaluje to, co lékaři věděli přes všechny ty tisíce let, že duše a tělo trpí a strádají spolu. A v duchu nejlepší tradicí medicínského umění léčili tak, aby se dostal trvalý a hmatatelný výsledek. Pacient ovšem, musel dodržovat pokyny, mít disciplinu. A trpělivost. Tělo a duše se léčily zároveň.

Toto zamýšlení opět zanechává více otázek, než odpovědí: Kde je každý jeden z nás? Máme namířenou pozornost k sobě, anebo k požadavkům někoho jiného? I kdyby byly sebeméně přirozené, tak ve kterém bodě našeho života tělo převezme nemoc z naší duše a kdy naopak? A co z toho mám já?

To ale už jsou otázky z okruhu těch, co řešíme s klienty v poradně, když se rozhodnou, že zdraví je zajímavější než být nemocný.