Civilizace, kterou jsme si vybudovali, je v rozporu s přirozenými touhami a procesy, které za normálních okolností slouží jako hybný motor pro myšlení a jednání, jak jednotlivců, tak následně celého lidského společenství. To se nemilosrdně týká všech úrovní organizovanosti společnosti – sousedství, obec a stát.

Boj s nepřáteli, ať přírodními, anebo ve smyslu společenství (o ženy, zdroje obživy, oheň a podobně) je to, co žene lidské myšlení vpřed a díky tomu můžeme děkovat za rozvoj.

Tímto mechanismem vznikla věda. Ta věda, která nám vysvětluje, co a jak funguje, ale i jak tyto vědomosti využít v náš prospěch. Překročení míry úspěchu nás však ochuzuje o stimulaci myšlení a jednání. Z pohledu psychosomatiky se v duši odehrává to stejné, co se nám děje v těle. Kdo se přejídá, ten neobjevuje. Nebo když už, tak jen další silné stimulanty – sladkosti, alkohol anebo rovnou tvrdé drogy.

Naše společnost žije v tak vysoké míře pohodlí, že nyní potřebuje právě ty sladkosti a drogy, aby se jich zbavila a začali jsme opět cítit to napětí z výzvy, tak si hledáme nějakého a klidně i smyšleného nepřítele, se kterým můžeme bojovat. Je to naše přirozenost.

Pandemie, sic falešná, je vhodná „hra na válku“. Je totiž bezpečná, přesto však lidé k ní přilnuli emočně a snaží se „vybojovat“ si „zdraví, bezpečí a vítězství nad zlem.“ Je to jako v on-line hře ve virtuálním světě kybernetiky, který navíc můžete mít rádi a potkáváte v něm přátele fyzicky.

Tzv. „coronavirová pandemie“ není ohrožení pro naše životy, je jen příležitostí zjistit, co nám doopravdy schází – lidé, životní prostor, cíle a tvůrčí elán. Každý si v dnešní době najde podle svých zásluh a přání.