Měla jsem profesora dermatologie, který ve mně zanechal dvě poselství. Prvně. Vlasy jsou nad kořínkem již mrtvé, takže vše co na ně naneseme v zájmu krásy, jsou jen leštidla. Tím myslel vlasové balzámy, barvy a podobně. Dále pak za druhé, že dětské a pro dospělé krémy na opalování se liší pouze vůní, obsah účinných látek je stejný. A dále se pak odlišují už jen názvem.

Stejným způsobem vypadá péče o naše zdraví. Najde se velká spousta návodů, jak se zbavit vrásek a skvrn na kůži, jak se „rychle“ nalíčit a vypadat pak o dvacet let mladší. Co je ale podstatné? Jde o omlazení, nebo jde jen o tzv. „leštidla“? Něco, co vyváří jen hladký povrch, pod kterým jsou nemoci, a čas pracuje tak rychle, že pak už ani „leštění“ nepomůže.

Někomu stačí rychle vzplanout, prudce zahořet, zahrát si na super novu, i kdyby brzy zemřel. Jako příklad uveďme Freddieho Mercuryho, který je příkladem tohoto přístupu. Jiný raději žije dlouho a dívá se na svět okolo kolem sebe. Patřím do druhé kategorie, ale rád i tak poslouchám kapelu Queen, pro potěšení.

Nedávno mě pobavil výrok mého známého, který se díval na kolegu a prohlásil, že není možné, že by mu bylo tolik let. Jde o zvyk, jak lidi vidíme okolo sebe, zda stárnou předčasně, nebo stárnou přirozeně. Někdo může vypadat velmi mladistvě, ač už má na sobě hromadu křížků. Ale také jsou mezi námi staří mladí. Unavení nejen životem, životním stylem, ale převážně nemocemi.